Píše se druhý den roku dva tisíce devatenáct a já se po třech dnech pomalu probírám z několikadenního spánku, teplot o asi třicet stupňů nižších, oblohy šedivé a prvních letošních vloček. Pouhých 14 hodin čistého letu mě dělí od země, od které jsem nevěděla, co čekat, která mě překvapila svojí různorodostí a pestrostí a zaujala hravostí, barevností a vstřícností. V myšlenkách a pocitově jsem stále ve Vietnamu, zemi přibližně 4x větší než je Česká republika s devítinásobnou populací. Na mapě jihovýchodní Asie vypadá jako poměrně úzký, avšak dlouhý pruh země s pobřežím o délce skoro 3500 km (= přibližně 5x z Prahy do Bratislavy a zpět nebo 3x do Londýna), který skrývá pro mě nečekaná bohatství . Việt Nam není pouze zemí rýžových polí a lidí v tradičních kόnických kloboucích. Ve Vietnamu se nevyplatí být přehnaně ambiciόzní a snažit se vidět všechno. To kvůli různému počasí v severní, střední a jižní části země ani nejde a méně je zde určitě více. Vyplatí se důkladněji prozkoumat geograficky menší území než se během pár týdnů snažit projet zemi od severu na jih a nestačit se u toho ani nadechnout. Učím se cestovat bez očekávání a mít oči a srdce otevřené, příliš neplánovat a nechat se vést cestou.

Ty tam jsou doby, kdy jsem měla detailní plán trasy a přesný časový rozvrh. Nyní znám destinaci a hlavní oblasti, které bych ve Vietnamu chtěla prozkoumat. Už také chápu, že se svět nezboří, pokud uvidím jiná místa. Ta přinesou jiné zážitky, seznámení s jinými lidmi, jiné aktivity a jiná dobrodružství. Vyrážím do země, o které pramálo vím. Z dob studijních si vzpomínám na téma vietnamské války 50. – 70. let minulého století a hudba muzikálu Miss Saigon mi při vzpomínce zní v uších. Píše se prosinec 2018, můj čas je tentokrát omezený na 20 dnů čistého pobytu. Kvůli okolnostem a počasí (v lampionovém městečku Hoi An je krátce po záplavách) se nakonec vyklube cesta jižní částí země: Ho Chi Min City – Nam Cát Tiên – Národní park Cát Tiên – Đà Lạt – Mũi Né – Cần Thơ a delta řeky Mekong – ostrov Phú Quốc (centrální a severní část mě čekají příště). Místními autobusy projedu asi 1000 km a tímto vás zvu na společnou cestu po Vietnamu.