Je to necelých 24 hodin poté, co jsme po třítýdenní výpravě přistály na letišti Václava Havla do prosincové šedi a teplotního rozdílu asi 30 stupňů. A já stále slyším bouření oceánů, cítím vůni tropů, před očima mám nekonečné variace zeleně, ze které opravdu přechází zrak. Vřelost a ochota lidí vám pomoci je na Kostarice naprosto odzbrojující a jenom myšlenka na ně vám na tváři vykouzlí úsměv, za který byste se nemuseli stydět ani při přebírání Oscara.

Výraz „pura vida“ na stránkách průvodce Lonely planet zněl sice moc krásně, něco jako čistý život, používající se jako pozdrav, poděkování či konstatování, že vše jde dobře. Ale jeho opravdový význam je hlubší. Blíže je to stoprocentnímu, úplnému či ryzímu životu. Ovšem šla bych ještě mnohem mnohem dál. Cítím, že PURA VIDA znamená lásku k životu a žití v jeho nejniternější podstatě, oddanost brát život tak, jak přichází a těšit se ze všeho, co přinese. Pura vida není jenom slovní spojení. Je přesně o tom, o čem by život měl být. O každodenním prožívání života, opravdovém žití a užívání si. Už jenom při jeho vyslovení místními se vám štěstí, živost a bohatost života zhmotňují před očima. Milujete tento životní styl, užíváte si a chcete ho napořád. A to samozřejmě můžete, neboť štěstí je o stavu mysli. Ale určitě to jde snadněji, pokud to všichni kolem cítí stejně, vřelost vám oplácejí vřelostí a na vaše poděkování gracias neodpoví jenom není zač, ale con gusto nebo ještě lépe con mucho gusto. A tak budete i nakupovat raději.

Pohodlně se posaďte a mé kostarické postřehy si přečtěte zde.