Před pobytem na Novém Zélandě jsem se na cestování po Evropě dívala zcela jinak. Možná je to tím, že jsem bývala chudá studentka (teď totiž již patřím mezi nezvykle bohatý pracující lid :lol:), možná jsem si neuvědomovala ty možnosti, jaké lidé žijící v Evropě mají. Až pobyt v „Kiwilandu“ mi otevřel oči a já si začala vážit toho, že člověk nemusí letět nekonečně hodiny, aby se z „izolace“ dostal do jiné země. Stačí nasednout na letadlo některé z nízkonákladových leteckých společností a téměř za hubičku se přibližně za hodinu a půl ocitnete třeba v zemi krále Alberta. Stejně jako já.

Byl to kratičký výlet na prodloužený víkend, který jsem zcela netradičně nestrávila jako klasický „backpacker“ (ubytovaný v hostelu a po zemi se pohybující s mapou v ruce), ale byla jsem čestným a váženým hostem své blízké dlouholeté kamarádky, která v Belgii již několik žije se svým manželem. Patří jim veškeré mé díky a vděk, protože se o mě starali naprosto královsky. Tak jak se na království sluší a patří.

Za těch pár hodin, které jsem zde strávila jsem sice sama postřehla pár věcí, ale většina ze mnou sepsaných postřehů jsou víceméně pouze názory,dojmy a pocity mých přátel, kteří si zde již několikátým rokem hledají své místo na Zemi.

Nevraživost mezi Valony a Vlámy není pouhým výmyslem masových médií či drbů typu „jedna paní povídala“, ale je tvrdou realitou, se kterou se obyvatelé Belgie každodenně setkávají a která se zdá být neoddělitelnou součástí jejich života. Každý z nich má svoje televizní programy, noviny, mají svoje obchody. Vlámové jsou prý pracovitější, inovativnější, nápaditější a jsou svoji mentalitou bližší nám Čechům. Ale to si skutečně netroufám posoudit a hodnotit. To mi vůbec nepřísluší, neboť jsem se se zástupcem ani jedné skupiny blíže nesetkala. Každopádně jen zřídkakdy potkáte valonsko-vlámský pár.

Co však není výjimečné jsou páry jinak smíšené či míchané, prakticky na každém kroku potkáte „černo-bílé“ páry, po kterým se nikdo neotáčí a nikdo si na ně neukazuje tak, jak by to asi stále ještě bylo v Čechách. Mám pocit, že tohle je například ještě jedna z oblastí, ve které  jsme začátečníci a máme se od západní Evropy ještě co učit. Česká společnost je stále ještě hodně konzervativní a vše, co se vymyká „normálu“ (různě barevní partneři, homosexuální páry, milenci s menším či větším věkovým rozdílem,..) je špatné/divné a lidé se na tyto páry dívají skrz prsty a neoprávněně je odsuzují. Ale co je normální a kdo si vyhrazuje právo tento normál určovat? A proč se raději každý nestará především o sebe?

Ale zpátky k zemi neodolatelně vonících vaflí, cihlových domečků s překásnými štíty, levných čerstvě řezaných květů, čokolády a pralinek, po kterých byste se skutečně utloukl, zemi kanálů a jízdních kol (Flandry=Vlámsko mají k Holandsku skutečně blízko. Nepojí je jenom řečJ). Belgie je poměrně malá země, ve které není nic daleko a z Bruselu se všude všude dostanete nejdéle za hodinu. Je placatá, zelená a příjemná. V polovině března už je ve vzduchu skutečně cítit příchod jara a v těchto dnech se zde stmívá až o hodinu později než u nás (nevěříte vlastním očím že je v 7 večer ještě takové světlo).

Samotné hlavní město působí jako větší vesnice, ve které se podivně kloubí malý počet historicky zajímavých staveb s moderní výstavbou. „Bruselizace“ (to je prý termínus technikus z období 70. let 20. století, kdy krásné domy a stavby byly bourány, aby uvolnily místo nově roustoucím budovám šedivé barvy a nudných tvarů) vzala za své a dle mého názoru musela městu hodně ubrat na kráse (Pokud si však chcete spravit chuť, neváhejte a vyražte například do GentuJ). Upřímně řečeno na mě působí trošku uměle. Přišlo mi, že kdyby v něm nesídlily některé mezinárodní organizace a nebylo sídlem institucí Evropské unie, bylo by to „mrtvé město“ (například jenom samotný Evropský parlament zaměstnává asi pět tisíc lidí). Nicméně jsou zde místa a památky, které rozdhodně stojí za vidění, a pro která by Brusel měl zůstat na vašem seznamu metropolí, která musíte navštívit:

Grande place s úžasně zdobenými domy, které obklopujují celé toto náměstí

Rybí ulička, kterou nesmějí vynechat milovníci mořských plodů

Soška Manneken Pis, malého čůrajícího panáčka. Myslela jsem, že bude mnohem větší, ale přesto mu to moc sluší (nahatému či v některém ze slušivých oblečků, do kterých ho oblékají na oslavu různých událostí)

Nesčetné obchody s celosvětově známou čokoládou a pralinkami

Atomium s devíti nablýskanými zářivými koulemi a vyhlídkou na město

Královský palác s krásnými zahradami

 Delirium je hospodou, ve které se na stropě vyjímací podnosy z mnoha zemí světa a ve které vám garantují nabídku 2004 druhů piva ze všech konců světa, přičemž v dobré dny jich mají až 2500!!!