Nejsme fanynky masového turismu, a tak je pro nás volba jasná. Volíme severní část ostrova. Severokyperskou tureckou republiku. Stále objevovanou a nezprofanovanou. Güle, güle vyslovené při odjezdu z Turecka před třemi roky na sebe tedy nedalo dlouho čekat. Tureckem jako jediným státem světa uznávaná, proto vás nemine povinné asi hodinové mezipřistání na jeho území, které není jenom technickou záležitostí kvůli načerpání leteckého benzínu, avšak tedy politickou – zpravidla dochází ke změně posádky i čísla letu. Společné rysy s Tureckem jsou jistě hmatatelné, pocit pobytu v muslimské zemi budete mít ale jenom minimální. Ženy zde nenosí burky, do mešit se moc nechodí, jí se vepřové, jsou zde mnohé bary a cílem návštěvy bývají i noční kluby a kasina. Uvolněná atmosféra.

Po odtržení od Velké Británie v roce 1960 zde vznikl samostatný stát. K rozdělení ostrova došlo před více než 40 lety (1974 puč kyperských Řeků s cílem svrhnout vládu a následná turecká invaze). Vojenské základny (samozřejmě se nesmějí fotit) a přítomnost vojsk stojí Turecko velké peníze. Nově zvolený severokyperský prezident je prý velmi nakloněn vyřešení tohoto dlouhodobého konfliktu, a tak se svým protějškem z Kyperské republiky jednají o řešení. Kdy k němu však dojde a jak se situace vyřeší (stane se celý Kypr členem Evropské unie?) je stále ve hvězdách…

 Zajímavosti a postřehy

• Kolem silnic jsou naskládaná a nachystaná potrubí, kterými se z Turecka vede pod mořem pitná voda.
• Místní milují děti. Nejen svoje, ale vypadá to, že všechny děti světa.
• Kyperská/Turecká hrdost je inspirující. Například v pohoří „Pěti prstů“ je vlajka velikosti čtyř fotbalových hřišť a vedle ní nápis „Šťastný je ten, kdo je Turek“ – motto Atatürka (Mustafa Kemal Atatürk, Otec Turek). V noci je nasvícen a je viditelný až z řecké části. Ti musejí být nadšení ;-).
• Turecká a kyperská vlajka vždy visí vedle sebe. Mají obráceně kombinaci červené a bílé bavry, přičemž kyperská má ještě navíc dva červené pruhy.
• Očekával se turistický boom a vystavělo se mnoho domů. Kvůli embargu k němu nedošlo, a tak pokud nejsou zkoupeny Angličany či Rusy, tak zejí prázdnotou. Musejí zde být soběstační, a tak si budete pochutnávat na místní vodce, tequile, ginu a dalších. Žádný strach, neoslepnete.
• Z doby britské vlády zůstalo řízení vlevo (pozor hlavně na kruháku), jsou vybudované silnice a nemocnice. Stejně jako ve Velké Británii, jsou SPZ vpředu žluté a vzadu bílé (červené jsou z půjčoven, černé má policie, modré OSN, zelené jsou diplomatické vozy).
• Turecká vláda dotuje letecké společnosti, a tak je potažmo dotovaná i vaše dovolená.
• Kyperský folklor zahrnuje tanec se skleničkami na hlavě, sýpkami a vázami.
• Nikósie je hlavním městem Kypru. V době starověku byla známá jako Ledra. Jméno později získala po synovi vládce egyptského imperia Ptolemaia, Lefke- Lefkosia (řecky), Lefkoşa (turecky), zkomolením těchto názvů vzniklo její mezinárodní jméno Nicosia. Je posledním rozděleným hlavním městěm na světě, jako celý ostrov ho dělí zelená linie. Nesmí se zde fotit a je zde jediný pěší přechod na nákupní třídě Lidra (otevřen až roku 2008). Nezapomeňte si pas a nechce si dostatek času, neboť zde mohou být poměrně dlouhé fronty. Řecká část je moderní a z obchoďáku je údajně za 3 Euro výhled na město. Při přechodu hranice se může stát, že vám rádoby značkové oblečení zakoupené v turecké části zabaví. My však strávily čas pouze v turecké části, která je prý návratem o 30 let. A to jsme přesně chtěly. Určitě navštivte benátské hradby. Osmanský Büyük Han, který byl bazarem, hostincem, vězením, i ubytováním pro sociálně slabé, dnes je to místo s příjemným občerstvením a obchůdky. Mešita Selimiye, původně katedrála Sv. Sofie, kde probíhaly korunovace na kyperské krále. Mešity musí směřovat do Mekky, a tak byl interiér uspořádán tak, aby byl správný směr zachován (i koberec je šikmo). Belediyepazari, starý bazar z 30. let. Ulička plná barevných paraplat, která tvoří umělé nebe.
• Aspoň na pár hodin vyražte do přístavního městečka Kyrenia/Girne, s hradem, žlutou poštovní schránkou, nepostradatelnou sochou Atatürka, půvabnými restauracemi a kavárnami (co třeba Corner restaurant s tyrkysovými stoly a žlutými žárovkami?), a drobnými kočkami (některé mají zbarvení jako dalmatýn či levhart). 

Praktické informace

• Půjčení auta je zpravidla aspoň na tři dny (denně 35 Euro). Při zapůjčení na severu nelze jet na jižní část. Opačně to prý některé půjčovny umožňují.
• Platit lze běžně Eury. Vracejí turecké liry (TL). Kurz se liší na různých místech, cca 1 Euro = 3 TL. Na letišti v Ercan není směrárna.
• Nabídka ubytování je zajímavá a záleží na preferencích. U nás zvítězil pětihvězdičkový Acapulco Beach Club & Resort Hotel (http://www.acapulco-cyprus.com), který se na last minute dá pořídit 2 za 1. Nejezdíme za luxusem, ale tenhle si nás našel sám 😀 .