Berlín

Berlíne, Berlíne. Jsi pro mě zajímavou destinací. Na návštěvu k Tobě jsem poprvé dorazila před více jak čtvrt stoletím, trabantem, v bříšku. Za poslední pětiletku jsem přijela autobusem a vlakem i přilétla na křídlech letadla. Moje návštěvy by se sice stále ještě na prsty obou rukou, avšak již se blížím k cíli. Často jsem Tě přiběhla jen pozdravit cestou na německý venkov. Někdy pobyla i přes noc. Ovšem tentokrát poprvé mám pocit, že jsem Tvé krásy začala prozkoumávat systematicky a skvosty Tvé architektury již nejsou chaoticky rozházené kdesi v Tvých ulicích.

Obecné dojmy

Nikde po světě jsem nezažila nakoncetrovaných tolik potetovaných lidí. Mnozí Němci jsou hluční. Stále kouří i na zastávkách. A na ulicích narazíte na prázdné láhve od alkoholu. Obrovské množství budov a pozůstatků zdí je pokryto graffiti. A to miluji.  Na každém kroku mám také pocit typické německé uspořádanosti, dokonalosti, ale na druhé straně možná až z ní pramenící chladnosti. Město prochází obrovskou přestavbou, všude se buduje, jakoby se probouzelo k životu. Od konce světové války je to skoro 70 let, od konce studené skoro čtvrt století…ale jako by chytalo nový dech právě teď…

Doprava

Ze všech dopravních prostředků bych si pro návštěvu Berlína znovu a znovu vybrala vlak Praha – Berlín (zastávky Praha – Bad Schandau –Dresden – Berlin). Je sice o cca 500 Kč dražší než autobus (při zakoupení včasné jízdenky je cena pro zpáteční cestu cca 60 Euro), ovšem zaveze vás po asi 4,5 hodinách na Berlin Hauptbahnhof, které je přímo v centru města. K Reichstagu je to co by kamenem dohodil, a tak je možné začít hlavní město Německa prozkoumávat ihned bez dalšího vláčení se MHD někde z okraje města.Tak tedy vzhůru do velkoměsta…

Navrhované trasy

Trasa A

Bundeskanzleramt – Reichstag – Reichstagufer – Branderburger Tor – Holocaustdenkmal

Potsdammer Platz  und Boulevard der Stars  – Topographie des Terrors – Trabantmuseum – Checkpoint Charlie

Trasa B

Bundeskanzleramt– Reichstagufer – Reichstag – Haus der Kulturen der Welt  – Bellevue – Siegessäule – Straße des 17. Juni – Branderburger Tor – Unter den Linden – Ampelmann – Schlossbrücke – Museeninsel – Alexanderplatz

Kam zajít, co neopominout

Problematika vyhlazování Židů za 2. světové války byla proprána ze všech možných směrů v tisících zdrojích tam a zase zpátky, dle mého názorů hluboce, dostatečně a poutavě. Zvěrstva spáchaná na lidech byla nelidská a přestože od konce války uplynulo skoro sedmdesát let, měla by být připomínána. I nové generace, jejichž prarodiče i praprarodiče jsou posledními svědky těchto hrůz, by neměly zapomenout. Navštívala jsem v životě dva opravdu poutavé památníky, jeruzalémský Jad Vašem, který byl inspirací pro právě berlínský Holocaust Mahnmal, situovaný v samém centru města. Téměř 3000 náhrobků, kvádrů z černého mramoru, všechny stejné a přesto každý jiný. Stejně jako lidé, kteří se stali obětmi barbarského vyhlazování. S výhledem na Tierpark a Reichstag procházíte bludištěm, které kameny vytvářejí, rozjímate, zamýšlíte se. A žasnete. Nezbední turisté po nich skáčou, hulákají a chovají se jako na večírku pod širým nebem, jako by jim nic na tomto světě nebylo svaté, přesto, že je památník chráněn.

East Side Gallery (stanice Ostbahnhof) jsem toužila vidět dlouho. Mám ráda graffiti a pouliční umění. Stovky metrů dlouhá galerie pod širým nebem, mezi Mühlenstrasse a Sprévou pro mě byla dechberoucí. Od abstraktního umění až po zcela konkrétní výjevy od desítek umělců, kteří měli v roce 1990 to štěstí, že se na panely berlíské zdi (která měla v samotném městě asi 45 km) mohli vyjádřit tématiku spojenou se svobodou. Paleta barev, slogany, holubice míru. Člověk obdivuje umění, ale zároven mu běhá mráz po zádech. Celkem 160 km dělilo po skoro 30 let západ od východu, členy rodiny, životní styly. Procházíte a děkujete, že je už přes 20 let symbolem minulosti. Již vyrostla nová generace, která zná tuto etapu lidských dějin pouze z vyprávění a hodin dějepisu. A tak se procházíte, přemýšlíte a hloubáte, až dorazíte k  Oberbaumbrücke. A jak to tak bývá, nejkrásnější místa objevíte náhodou. Do červena zbarvený most připomíná spíše severská hanzovní města, Spréva pod ním tiše protéká, S-Bahn se po něm hlasitě prohání. A vy veškeré to dění může pozorovat z hospůdky Captain Morgan, kdy na plážovém lehátku za slunného květnového odpoledne usrkujete lahodný mok.

U-Bahn U1 vás ze stanice Warschauer Strasse během pár minut doveze na Wittenberg Platz, k jednomu ze skvostů západního Berlína, o kterém si naši rodiče také mohli řadu let nechat jen zdát. Vítejte v KaDeWe, Kaufhaus des Westens, kde se kdysi nakupovalo za západní marky (1 DM = 10 Kčs). Sedmipatrová budova nabízí krásné a kvalitní zboží, ovšem dnes už jsme na něj také zvyklí a například na Harrods v Londýně se přes všechnu svoji krásu jenom hrabe. Avšak posezení v posledním patře u typického německého „Kuchen“ či jiného sladkého dezertu s výhledem na Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche situovaného nedaleko nákupní třídy Kurfürstendamm je neodmyslitelným zážitkem při návštěvě města.

Tento kostel, jehož věž byla zničena během druhé světové války, je nyní jedním z významných bodů  a symbolů města. Nebyl zbourán a nahrazen zcela novou stavbou. Naopak, tato budova, věčný svědek války, byla dokreslena barvami novodobé architektury a stala se tak věčným svědkem války v moderním rouše. Při správném načasování zde zažijete jeden z nejlepších městských západů slunce, při němž paprsky zapadajícího slunce zbarví kostel do sytě žluta a kostel se bude lesknout nejen protějších výškových budovách, ale i oknech nedaleko zaparkovaných aut.

Odtud už je to jenom coby kamenem dohodil k zoologické zahradě, která také stojí za návštěvu. Její nedaleká stanice metra je mnohým z nás známa díky filmu z počátku 80. let minulého století, My děti ze stanice ZOO (Wir Kinder vom Bahnhof Zoo). I v dnešní době je možné zde potkat lidi, kteří s tématikou fimu mají mnoho společného. Praktické je, že odtud jezdí i doupatrové autobusy 100 a 200, která vás provezou během půl hodinky přes půl města.

Potsdammer Platz neboli Postupimské náměstí je pro mě s přilehlým Boulevard der Stars jedním z nejkrásnějěích skloubení minulosti a současnosti, lokálnosti a světovosti, západu a východu. Centrum buržoazie a dopravní tepna metropole 20. let 20. století byla za druhé světové války srovnána se zemí bombami spojenců a jenom nepatrné procento lesku a šarmu tehdejší doby bylo zachováno. Dnes však skleněné zdi chrání pozůstatky dob dávno minulých a skvostu hotelu Esplanade s moderními konstrukcemi ze skla a oceli pyšně se tyčícími pod obrovskou plachtou. Náměstí je fascinující ozářené paprsky jarního slunce i skryté noční oblohou, jejíž černotu prozařují měnícími se barvami působivé plachty. Zastavte se na sklenku či okuste nabídku skvělých pokrmů v restauraci Alex. Výškové budovy v kombinaci s grafitty pomalovanými pozůstatky berlínské zdi – protínající v době studené války náměstí a dělící dlouhá léta východ od západu – je dechberoucí.

V Berlíně je dost vyhlídkových míst a k jednomu z nejoblíbenějších se jistě řadí turisticky velmi oblíbená Fernsehturm s otočnou restaurací (určitě stojí za návštěvu). Chcete-li se však vyhnout dlouhému čekání a mít podobně hluboký zážitek, projděte od Brandenburské brány ulící 17. června k Siegessäule neboli Sloupu vítězství. Nachází se nedaleko prezidentského paláce Bellevue, uprostřed okružní křižovatky Großer Stern v zahradě Tiergarten. Asi 5krát nižší než Televizní věž, za vstupné asi 4krát nižší. Tunelelem k muzeu, nižší vyhlídce a 247 točitým schodům, které vás zavedou až na samý vrchol, těsně pod sukně sochy „Goldelse“ s 360° výhledem na město. Pět hvězdicově uspořádaných ulic se rozebíhá všemi směry, kam zamíříte? Na východ? Na západ?

Od prezidentského paláce Bellevue po nábřeží řeky Sprévy, s výhledem na Haus der Kulturen, zvonkohru, pracovnu Angely Merkel v Bundeskanzleramt (z protilehlé hospůdky Zollpackhof u sklenice vychlazeného piva Erdinger ve stínu jednoho z nejkrásnějších kaštanů, co jsem kdy viděla) až k Reichstagu na Reichstagsufer a nově stavěné budově ministerstva. Jedná se dle mého názoru o jedno z nejkrásnějších míst a výhledů, kde se kloubí stará a nová architektura. Za teplého červnového dne zde můžete pozorovat nepřetržitý provoz výletních i policejních lodí, popíjet osvěžující nápoj, nechat se ovanout svěžím větříkem a rozjímat nad tím, jak krásné je hlavní město našich západních sousedů a jak skvělé to je žít ve svobodném světě s hranicemi a omezeními, které si vytváříme už jen my sami.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *