Londýn

People say you either love the place or simply hate it and cannot stand it for longer than a necessary period of time. For me, just the sound of it brings a smile to my face. Samuel Johnson once said: ,,When a man is tired of London, he is tired of life’’. And cannot but agree completely. There are so many opportunities. So much to do all the time. So many places to visit and explore. And once you have finished, if ever, you can start all over again.

I understand the life in London is not for everybody. It is fast paced with lots of people everywhere all the time. But it is what I love. The dynamics. The energy.

I was just strolling down the streets the other day wondering why people are smiling at me. And then I cought a glimpse of myself in a shop window. Without knowing it, I was smiling wide from ear to ear. Happy. Truly happy. Innerly happy. Once you know this feeling, why would you voluntarily give it up? You would have to be nuts.

March, 2010

První dojmy z Anglie a Angličanů

Je tomu pár týdnů, co žiji v Londýně. Před několika lety jsem sice dlouhodoběji pobývala v Anglii, ale bylo to v porovnání s Londýnem v menším městě, Readingu (rodišti Oscara Wilda a místě svatby Kate Winslet). Do hlavního města Velké Británie jsem jenom příležitostně jezdila za památkami či kamarádkami či obojím. Mé dojmy jsou však podobné jako tenkrát. Přesto, že jsem tenkrát viděla Anglii očima čerstvé absolventky gymplu, která poprvé po douškách ochutnávala život na západě.

V každé zemi najdeme „věci“, které se nám líbí, a které se nám nelíbí. Pokud ty druhé převáží, raději sbalte kufry a vraťte se domů nebo zkuste své štěstí jinde. Já mám Anglii prostě ráda, i když některá fakta mě stále fascinují. Ne v tom nejlepším. Nemohu si zvyknout na velmi volnou výchovu dětí a fakt, že cedulka „Prosím nedávejte nohy na sedadla“ nevzrušuje ani dospěláka, slupky od mandarinky končí prostě na podlaze a  papír od sušenek mezi sedačkami prostředku MHD, v botách tu někteří/mnozí snad opravdu lezou až do postele a v metru se všichni nelogicky mačkají v prostoru u dveří, místo aby se posunuli do (polo)prázdného prostotu mezi sedadly. Máte-li xenofobii, několikamilionovému Londýnu se zdaleka vyhněte nebo aspoň zapomeňte na metro či další prostředky MHD.

June, 2012

God save the Queen aneb 60 let na trůnu

Včera byl velký den. Den D. Nejen pro královnu, ale i pro mě samotnou. Po skoro 2,5 letech života v UK jsem měla obrovský pocit sounáležitosti s britským národem. Byla jsem pyšná, že mohu být živou součástí tak veliké události na vlastní oči a nejen jako pasivní divák u televize. Splil se mi jeden ze snů.

Otevřeli Tower Bridge. Jednu z mých nejoblíbenějších památek v Londýně. Čekala jsem více než 10 let. Od první návštěvy Londýna, tenkrát během školního výletu za let gymnaziálních. Nejen že most otevřeli, ale prý po neuveřitelně dlouhé době kompletně. Neodolala jsem. Přesto že promáčená deštěm jsem si tuto pro mě životní událost musela zkodukemtovat. Ale zpátky ke královně.

Britská královna Alžběta II. slaví tento víkend úžasné jubileum. Diamond Jubilee Weekend. Je na trůnu celých 60 let. Ve svých 86 vypadá úžasně, skvěle, báječně. Jako kouzelná babička. I na podpatcích se pohybuje stále jistě, elegantně a ladně. Vydrží se celé hodiny usmívat. Je inspirativní.

Na její počest se včera na řece Temži shromáždila 7 mílí (cca 12,5 km) dlouhá flotilla lodí a lodiček, kanoí a člunů, parníků a lodí královkého námořnictva. 1000 lodí. Byl poražen německý rekord flotily o více než 300 lodích.  Takovou událost Temže prý nezažila po více než 350 let. Bohužel pršelo. Lilo jako z konve. Přesto se na počest královny v centru Londýna shromáždilo 1,2 milionů lidí. A já byla jedna z nich. Měla jsem královnu na dosah. Skoro ji viděla na vlastní oči. Dělilo nás jenom pár set metrů a Tower Bridge.

Albžběta se stala královnou ve svých 25 letech. Při pobytu v africké Keni ji bylo oznámeno úmrtí jejího otce Jiřího VI. a ona se poměrně v útlém věku stala královnou 25 zemí. Korunována v roce 1952 zažila všechny události druhé poloviny 20. století a nového tisíciletí. Oslavám přihlíželi i lidé, kteří před 60 lety sledovali její korunovaci. Zažili události, které zažila královna. Přihlíželi změnám, jejichž součástí byla i ona. ,,Naše“ královna. Dnes hostí v Buckingham Palace večeři pro governors general 16 zemí, kde je stále hlavou státu. Přestože je doba britského impéria dávnou minulostí a Británie a celý svět prošly nevratnými změnami, Alžběta II. je stále hlavou zemí, které mají svůj význam a důležitou roli na světové scéně.

Queen Elisabeth II. si včerější oslavy užívala. Loď, na které se plavila dostala darem. A byl to dar vhodný královny, vládkyně mnoha zemí světa. Údajně je v hodnotě jednoho milionu liber. A já se cítím jako jedna z dárců (platím přece daně). Už jenom královně poklepat pravicí a popřát mnoho dalších jubileí.

July, 2012

London twenty twelf, aneb jak se mi žije v olympijském městě

Londýn zbožňuji již několik let. Cítím se tu dobře. Toto kosmopolitní město mě fascinuje. Čím déle jsem zde, tím více jsem zamilovaná.

Mým ráda sport, více aktivní než pasivní, ale mé pocity ohledně chystané olympiády byly smíšené. Těšila jsem se, že poprvé v životě budu žít v olympijském městě, ale na druhou stranu jsem ze všech stran slyšela, jaké komplikace to přinese. Každý den extra milión lidí navíc. Možné teroristické útoky., že by se opakoval Mnichov 1972? Super hustá doprava, která je zde náročná i za běžného dne. Z médií mi to znělo spíše jako týdny komplikací než radost.

Planý poplach. Londýn je poloprázný. Asi masmédia zblba velkou část Londýňanů a odradila mnoho turistů a potenciálních návštěvníků. Užívám si to. Do práce se MHD dostanu ještě mnohem rychleji. Na ulici se netlačím mezi davy lidí. Sleduji olympijské přenosy. Užívám si doprovodných programů. Výhodně nakupuji suvenýry. Naživo se setkávám s olympijskými medailisty. V nákupním centru potkávám účastníky olympijských výprav. Feeling very alive. Jsem přešťastná. Na vlastní kůži once in a life time experience (pokud se tedy nepřestěhuju na příští olympiádu do Brazílie.  Žiji. Ve velkoměstě. V olympijském Londýně – centru veškerého sportovního dění. Plnými doušky nasávám. Mám každý den tolik nových a hlukových zážitků, že nevím, kde je začít popisovat. Největší zážitek by se mi jenom těžko vybíral. Nejvýznamnější je prostě být Londýňankou v Londýně v době jeho velké slávy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *