Milán

Uplynulo skoro jedno desetiletí od doby, co jsem byla v Itálii naposledy. Do Milána jsem však zamířila poprvé. Poněkolikáté na eurovíkend. Poprvé dámská jízda.  Se vším všudy 😉 Hlavním cílem: památky, nakupování, párty. O druhé největší metropoli Itálie a hlavním městem Lombardie s populací asi jako Praha jsem před odletem věděla pramálo. Dalo by se to shrnout pár slovy: Duomo, La Scala, FC Milán, město mόdy –  známé, avšak poměrně prázdné pojmy. Je však záhodno říci, že mě Milán překvapoval prakticky na každém kroku.

Toto industriální město mě zaujalo svými architektonickými skvosty, krásnými kostely, parky, příjemnýni neaglicky mluvícími lidmi, prostorností, vřelostí a pohodou. Nevěděla jsem co čekat a našla nečekané. Město se zajímavou atmosférou a obohacujícími zážitky.

Itálie. Takže doprava je šílená. Neustálé houkání, prudké brždění, hlasité komentování jsem si pamatovala již z dětství. Již v autobusu z letiště by měli podávat alkoholické nápoje, aby se  turista uklidnil a nemusel hrůzou neustále zavírat oči či raději usnout lehkým neustále rušeným spánkem. Mnoho lidí jezdí na kole. Jak nebezpečné to musí být si ani nedokážu představit. Zaujaly mě samostatné semafory pro cyklisty i chodce a hlavně oranžové světýlko uprostřed, na které lze ještě poměrně bezpečně přecházet.

Při brouzdnání nákupní třídou Corso Vittor Emanuel II – Corso Venezia – Corso Buenos Aires jsem měla jednoho sobotného odpoledne asi kolem páté obrovské štěstí. Prodírala jsem se davy lidí, pečlivě přichystaných i náhodných turistů, místních i cizích, profesionálních i amatérských paparazzi. Ocitla jsem se u hlavního vchodu na jedné z akcí v rámci Milan Fashion Week: Men’s Spring/Summer 2015. A to nám letošní léto ještě ani nezačalo. A fotila a fotila. Stala se ze mě bláznivá fotografka. Neviděla jsem žádnou z hlavních hvězd přehlídkových mol, ale v řadách diváků jsem našla pár zajímavých kousků, které člověk zná z časopisů či televize. Hodně mě zaujal pán s dámskou kabelkou a ohozu připomínajícím Star Wars či jeho kolega v bílých gatích s modrými brouky. To je opravdu nevidí denně. Ještě, že jsem nejela metrem, jak jsem původně chtěla. Ještě, že jsem se chtěla courat slunným červnovým městem. Ještě, že jsem narazila na Angličana žijícího v Miláně, který mi událost objasnil. Z Itala bych to se svou znalostí italštiny a jeho znalostí angličtiny sotva vymlátila. A zase se jednou přesvědčila o tom, co znamená být ve správnou dobu na správném místě. Jinak bych totiž dumala, odkud se pojem města mόdy vzal. Lidé tam nechodí o mnoho jinak oblečení než v Praze. A tu za Meccu a Medinu mόdy opravdu nepovažuji. Nevím, kam se poděla věhlasná italská elegance, vkus a šarm. Možná jsem jenom rozmazlená životem v Londýně a nároky mám vysoké…Příjemné bylo však takzvané ‘’ window shopping‘’. Není to jako na počátku 90. let, kdy jsme poprvé jeli na západ, nic si nemohli dovolit a jenom snili. Dnes už si mnohé může dovolit běžný smrtelník. Mnohé obchody jsou i v Čechách, často však s jiným zbožím. Ale koukat se do těch značkovějších a luxusnějších jako Vivienne Westwood, to je jako koukat očima dítěte na dortíky u cukráře. Kvalita a luxus září na každém kroku. Akorát v tom na ulici nikoho nepotkáte 😀 .

Duomo, milánský dόm a Galerie Vittora Emanuela II mě okouzlily. Ráno i odpoledne, kdy je náměstí Piazza del Duomo prozářeno sytými barvami slunce pomalu se loučícího s dalším dnem. Sedět na chrámových schodech, s tiramisovou zmrlinou v ruce pozorujíc nekonečné davy turistů. Příjemné teplo.  Usměvaví lidé. Pouliční hudebníci. Uspokojeny jsou všechny smysly. Jeden z těch okamžiků, které chcete, aby nikdy nepřestaly. Nedaleko je slavné přeslavné Teatro alla Scala. Překypující krásou zevnitř, ve světě hudby vyjímečného jména, zvenku však zcela nenápadná budova, které je snadno, až příliš snadno přehlédnutelná.  Místo, které mě však naprosto osnilo a propadla jsem jeho kráse, je Castello Sforzesco, u něhož se již nyní chystá výstava Expo 2015. Fontány, masité zdi, velká nádvoří, přilehlý park a Arco della Pace v pozadí. Chladivý stín vrhaný historickými sloupy. A opět ve správnou dobu na správném místě. Okouzlení. Mezi sloupy a zdmi zdobenými dávnými freskami a zařícími na bílé omítce hraje orchestr místní policie. Čarokrásná atmosféra. Sedím se zavřenýma očima a nechávám se unášet do krajin, kde i sny jsou na realitu krátké.

Návštěva Milána je samozřejmě také hlukobým gurmánským zážitkem. Na snídani i večeři si určitě zajděte do čtvrti Navigli, ve které jsou kanály připomínající atmosféru Benátek. V noci prozářené pouličními lampami, ve dne obklopené barevnými domečky. Kočičí hlavy prostoupené kolejemi. Sedíte na ulici (nohy vám ožírají malé průhledné mušky:)), dáváte si panini, pizzu, risoto milanese nebo jiné místní speciality, popíjíte lahodné bílé a vychutnáváte momenty blaha a spokojenosti. Brzy zdomácníte. Je možné, že se kvůli v Brazílii právě probíhajícímu mistrovství světa ve fotbale budete k ránu brodit odpadky z bujarých oslav.

Neopouštějte město, aniž byste si zatančili pod širým nebem v klubu Just Cavalli Hollywood umístěného v parku Sempione u slavné věže Torre Branca (připomínající Petřínskou rozhlednu). Ikona zábavy v Miláně přes 20 let. Plážová atmosféra. Prskavky jako na oslavu Nového roku. Tanec do rozednění. Lahodné nápoje. Příjemná obsluha. Okouzlující lidé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *