Smaragdový ostrov aneb Irskem na čtyřech kolech 

Po více než roce života v metropoli velikosti Londýna máte po příletu do Dublinu a Irska (Irské republiky) celkově pocit, že jste se ocitli ve velké vesnici, kde se zastavil čas. Ne ve špatném slova smyslu, jenom je najednou všechno jakoby ve starém filmu, všechno klidné, zpomalené, jakoby návrat do doby, kdy se svět nehnal střemhlav za penězi, splácením hypotéky a kdy skutečné hodnoty jako rodina, blízkost lidí, přátelství, láska nebyly jen prázdnými pojmy a jejich význam byl skutečný a hluboký.

Irsko však není v barvách šedi jako v době před dvaceti lety u nás, kdy paleta malíře byla vymožeností západního světa, je barevné. Zejména zelené. Od tmavé zeleni po zářivě zelenou, proto také smaragdový ostrov. Zeleň, zeleň a zeleň je všudypřítomná. Úplně vás pohltí. Zamilujete si ji okamžitě. Láska na první pohled. Na první dotek. Je to jako pohlazení po duši. Je to země, která hluboce uctívá tradice, má blízký vztah k přírodě, kultuře a jazyku (dvojjazyčné názvy: Gaelic a pro neznalce English, aby nezabloudili).

Vědeli jsme, co přibližně máme očekávat. Přesto nás Irsko v mnohém směru zaujalo, překvapilo, ohromilo. Silnice nejsou tak úzké, že se po nich nedá jet. Jejich stav není havarijní, že byste na nich zničili auto. Jsou často široké jako kdekoli jinde a většinou bez výmolů, děr a prasklin. Vesnice a města jsou přívětivé. Přátelské. Dýchají klidem a rozvahou. Všudypřítomné hospůdky. I když se ocitnete ve vesnici o dvou domech, jeden z nich bude nejspíše místní „pub“ a poměrně velkou cedulí „GUINNESS“ (nebo také – k mému překvapení – Heineken).  Nabízejí nezapomenutelnou atmosféru a příjemný večer se sklenicí lahodného krémového piva Guinness či vodovějšího Murphy´s, panáka whisky Jameson (servírovaného rovnou se džbánkem vody) v pozadí s hudbou profesionální kapely (Doolin) či s harmonikou místního chlapce v hospůdce připojímající obývák místní „tety“ (Louisburg) či v jediném baru na irské pláži (Catherdaniel) jsou určitě nezbytností při okoušení chuti Irska.

Zajíci, ovce, krávy a koně jsou k vidění prakticky na každém kroku (kilometru), vlevo, vpravo, před vámi. Někdy musíte zastavit auto, aby tito místní obyvatelé zeleného ostrova přešli silnici. Oni jsou tady doma. Vy jste na návštěvě. Jste host. Ono bojovat o místo na silnici s krávou, které má zpravidla sice méně kilo než vaše i malé auto, by byl nerovný boj. Vašeho čtyřkolého miláčka by jednoduše převrátila, ani byste nemrkli.

Irsko je omýváno Irským mořem na východě a Atlantickým oceánem na západě. A kroužit po křivolakých uličkách a silničkách vedoucích po pobřezí je zážitek, který za to stojí. Projíždět průsmyky (Coomakesta pass, Gap of Dunloe, Sally gap), zastavovat se na rozmanitých plážích (Silver strand u Louisburg, Trought beach u Kinvarra, Rossbeigh beach s kitesurfers, Ballingskelligs se zříceninou hradu) písčitých či kamenitých s různou atmosférou a náladou, nechat se pohltit masou vody vodopádů (Ashleagh falls u Leenaun v hrabství Galway, Torc falls v národním parku Killarney, Powerscourt waterfall coby kamenem dohodil od Dublinu), vyšplhat se na svatou horu (Croagh Patrick) – obdivuji poutníky, kteří po kamenech dosáhnou vrcholu naboso, udělat několi pokusů o surfování v Atlantiku, okusit chuť Doo Lough Pass, Kylemore Abbey, Cliffs of Moher, oblasti Burren (plné dechberoucích vápencových desek barvy jemné šedi s megalitickou hrobkou Poulnabrone postavenou před 5 800 lety a tedy starší než egyptské pyramidy), Darrynane National Historic Park či Wicklow National park, obdivovat slámové střechy drobných domečků, rozsáhle porosty divoce a volně rostoucích keřů rododendronu, usmívat se nad stojany s benzínem stojích jen tak u baráků jakoby normální benzinka je nádhera, která překoná vaše nejsmělejší sny a náročná očekávání.

Prý zde pořád prší. To nebylo naším případem. Asi jsme měli štěstí. Zažili jsme přeháňku s malými kroupami při návštěvě super turisticky nabitých útesů Moher (jsme ranní ptáčata a před 9am jsme se stihli pokochat před návaly autobusů dalších turistů), promokli jsme při výlezu na svatou horu, drobně poprchávalo i na plážích. Ale to ničemu nevadí. Naopak. Sluníčko a déšť zároveň nám přichystaly překrásný zážitek v podobě duhy (někdy celé, někdy dvojité) na plážích Atlantiku. A na konci duhy je prý poklad.

 A ten se nám v Irsku podařilo vykopat/objevit. Irsko je pokladem s velkým P.

One thought on “Smaragdový ostrov aneb Irskem na čtyřech kolech 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *