Kodaň

A co tentokrát rozhodlo o této evropské destinaci? Jedno líné nedělní odpoledne a objevení filmu Copenhagen (2014). A zrodila se láska. Nejen filmová. Ale také moje ke Kodani. A nutno říci, že jsem o této evropské metropoli (původní název znamenal Přístav obchodníků Købmannahavn) o populaci velikosti pražské měla úplně odlišnou představu. Nějak na mě působilo seversky, takže jakobz chladně, ale neleží severněji než třeba Moskva, Glasgow či Edinburgh. Přesto, že se třeba o Londýně říká, že zde stále prší, je to jedno z nejsušších hlavních měst Evropy. A právě Kodaň má největší počet deštivých dní v Evropě. Klima je přímořské, Dánsko je téměř celé obklopeno vodou. Při drobném mrholení se bez mrknutí oka sedí v restauraci dále na plážových lehátkách, při trošku hustějším dešti se vytáhne deštník či slušivá pláštěnka. Déšť je běžnou a samozřejmou součástí života, a tak před ním nikdo neutíká. Nikdo se nemračí a nestěžuje si. Možná také proto, že stejně jako vítr není ani déšť díky golfskému proudu studený. Město je zelené a tráva samozřejmě zelenější než u násJ.

Jedním z prvních zážitků a dojmů je voda. A to v mnoha formách. Jako déšť. Od příjmného letního mrholení po pořádný slejvák, kdy na vás opravdu nezůstane jediná nit suchá a bez sušičky tak bude prádlo schnout několik dní.  A voda na pití. Ceny jsou tak vyšponované, že obyčejná malá plastová lahvička stojí cca 20 DKK (kurz 1 DKK =3,5 CZK)!!! Je to snad tím, že voda z vodovodu je filtrovaná a opravdu chutná? Zkusila jsem, je mňam a zdarmaJ. Voda v kodaňském kanálu a přístavu je tak průzračně čistá, že vidíte kotvy lodí. Můžete se naklonit a zeptat se: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na svetě nejkrásnější?“J. A v jezerech v centru města (řada tří obdélníkových jezer) se lidé prý opravdu koupají. Za teplých slunečných dní. Ano ano, i takové jsou letní dni ve Skandinávii. Voda je tedy samozřejmou součástí života Kodaňanů. Výletní lodě. Kanoe. Kajaky. Bez existence mostu se dosažení cílové destinace prodlužuje. A na jeden takový se čekalo několik let. Jaké musíte mít štěstí, abyste v době jeho otevření byli v Kodani. A já ho měla. Tadá.  Indershavnbroen (Inner Harbour Bridge, most ve vnitřním přístavu) se otevírá v den mého příletu, 7.7.2016.

Na milion kodaňských lidí připadají snad tři miliony kol. Doteď jsem za cyklistickou velmoc považovala Holandsko. Jak málo jsem o Tobě, Dánsko, věděla. Méně oxidu uhličitého, méně znečištěného vzduchu. Více zdravého nádechu, více štěstí na tváři.  Půjčit se dají na každém kroku, ale místní samožrejmě brázdí silnice na svých mazlíčcích. Ne vždy a všude je zamykají. Ale prý se krade a jsou zde i organizované gengy, tak nevím. Cyklisté mají vlastní cyklistům přizpůsobený pruh silnice, svoje světla na semaforu i místa na parkování,  takže do kontaktu s auty vlastně nepřijdou. Mám pocit, jako by cyklista byl svatý. Jezdí se v běžném oblečení i v obleku. Jezdí se s košíky jako v Postřižinách. Jezdí se s kruzéry i přepravkami. Vozí se nářadí, nádobí i lidé všeho věku i pohlaví, vozí se i domácí mazlíčci. Zkrátka vozí a převáží se všechnoJ. Jako chodec si musíme dávat při přechážení pozor, někdy je tam vlastně šest jezdících pruhů.

Móda je sportovně elegantní, šmrncovní. Neotřelá ale nepříliš barevná. Respektive absolutně nebarevná. Zejména odstíny černé, hnědé, šedivé a modré hrají prim. Vypadá to, jako všechny ostatní barvy shořely kdesi na hranici zapomnění. No báječné pro milovnici barev jako já, která nevědoma tohoto snad nepsaného pravidla brázdila ulice Kodaně v růžovotyrkysové mikinceJ. Obuv je opět jednoduchá, pohodlná. Ženy nosí vlasy zpravidla vysoko vyčesané ve stylu nedbalé elegance, kterou vyznávám i já (zezadu vypadají skoro identicky). Muži jsou opakem, dokonalý vzhled nagelovaných vlasů. Skoro všichni blonďatí a velmi velmi dobře vypadající. Nepopiratelně jim v žilách koluje vikingská krev. Jsou vysocí a vyšvihaní. Už se mi dlouho nestalo, abych se za muži otáčela. A to co pár sekud. Napravo, nalevo. Jsou všude. Musím teď honem běžet na masáž, jak mě bolí krk od soustavného otáčeníJ.

Tak nějak jsem si myslela, že seveřané jsou chladní , rezervovaní a nepřístupní. Asi kvůli té zimě. I Kodaňané tak mohou působit. Rozhodně se nesmějí na celé kolo, jejich výraz může připomínat soutěž o nejledovější výraz, někdy skoro až nahánět strach. Navázat oční kontakt není obvyklé. A zříklady vás někdo osloví. Skoro jako byste byli neviditelní. Podle slov kodaňské známé jsou však pouze nesmělí. Usmějete-li se, asi jim to příjde neobvyklé, ale váš úsměv oplatí úsměvem a v případě potřeby velmi rádi pomohou. Ukáže se jejich velmi přátelská, vstřícná  a šťastná tvář (Dánové jsou podle průzkumů nejšťastnější lidé na světě). Ovšem zákaznický servis je na hony vzdálený britským standardům a spíše vykouzlí nechápavý úsměv na tváři než rozhořčení. Náš zákazník náš pán? Haha, sněte dále. Organizace pokulhává, obsluha je zpravidla  pomalá, zjevně jim nic neuteče a šnek by pravděpodobně vyhrál závod o rychlost. Jste prostě jenom zákazník, takže žádný stres (Příklad první. Jste v restauraci, zamluvíte si zrovna uvolněný stůl u okna. Platíte, někdo si ke stolu sedne. Jenom se nechápavě podíváte na obsluhu a dostane se vám odpovědi: ,,Byli první“JJJ.  Příklad druhý. Chcete se objednat se kadeřníkovi. Snažíte se zjistit, zda mají volné termíny a které.  A Přijde vám odpověď. Nemáme žádné rezervace).

Ale pokud navštívíte město ve městě, Christiania, hned uvidíte, jak moc dokáží být free. A hlavně hned to ucítíte (cítím to i teď po návratu). Všudypřítomná a silná vůně marihuany vás obklopí na prvním kroku. Velké cedule zakazující focení. Muži ve slunečních brýlích a maskách přes obličej, aby je nikdo neidentifikoval. Stánky s koláčky a dobrot zajímavých jmen, doteď jsem znala jenom černou vdovu (nyní vím i o bíléJ). Pohoda a jiný svět. S vlastními pravidly.

Za zábavou není nikde daleko. A Dánové se umí bavit. Nevím, proč se říká pít jako Dán, neboť třeba Češi ani Angličané nepijí o nic méně (podle průzkumu to není moderní výraz, ale z doby dánských žoldnérů v zemích českých za třicetileté války). Na rozehřátí pivnice se zahrádkou Fermentoren (Halmtorvet, pivečko s více jak 6%). A na taneček do oblasti White Meat City (Vesterbro). Prostředí a atmosféra bývalých jatek a řeznictví je jistě neokoukaná. A pokud by vám pulty bývalé masny byly těsné, můžete pokračovat na přilehlém parkovišti, kde k ránu lítá sklo i přepravky. Bouřlivé. Ale prý výjimečné. Chtějí snad návštěvníci těchto nočních radovánek obnovit krvavé scény dob minulých? Možná jsou jenom na cestě z Christianie a momentálně v jiném světěJ.

Jídlo. Venku lze jíst od rána do večera a to jsem také dělala. Na snídani do domu bývalé lékárny Bang & Jensen (Istedgade, velká snídaně 110 DKK). Na dopolední kávu do Bed Wood Hostel (nádvoří, oranžovožluté domy, v ústraní od hukotu rušného přístavu). Na oběd jakékoli street food, ani hot dog není obyčejný (není v rohlíku ale v rozkrájené housce, několik druhů cibule, omáčky a nakládané okurky) – výborná kombinace s místním pivem Carlsberg či Tuborg (na ulici stojí od 30 DKK, v obchodě balelní šesti cca 60 DKK). Na zmrzlinu do Vaffelbageren, tradiční dánské pekárny v přístavu. A na večeři do CPH food hall (blok mezi ulicemi Rømersgade, Frederiksborggade, Linnésgade, Vendersgade) či do Papirøen (Papírový ostrov, první ostrov vlevo za nově otevřeným mostem směrem z Nyhavn, plážová lehátka zůstavají plně obsazena i při drobném mrholení, hudba, zábava v plném proudu a dobroty v pouličních stáncách z celého světa).  Pít se může na ulici, což všichni také dělají. A s potěšením.

Vyhlídky mám ráda. A to moc. Mít město nebo krajinu jako na dlani je prostě paráda. Volím Kostel našeho Spasitele (Church of Our Saviour, vstupné 40 DKK, od pátku do neděle 45 DKKJ) a po schodišti, které je užší a užší se šplhách k samému vrcholu, kde na mě nečeká vyhlídková platforma, ale schody najednou končí, nikam nevedou a ani se není kde pořádně otočit. Výhled je však luxusní.

Královská rodina je součástí života obyčejného lidu. Štěstí jsem na osobní setkání tentokrát neměla, ale prý není vzácné, potkat je na ulici venčící psa či na večejných místech. A to je mi velmi sympatické. Nejsou zavřeni a nedoknutelní v Amalienborg, královském paláci tvořeném čtyřmi identickými budovami. Dnes již 76ti letá královna Markéta II. je na trůnu od 70. let minulého století (po celé sérii králů Kristián a Frederik). Hovoří několika cizími jazyky, studovala na prestižním evropských univerzitách, ilustrovala Pána prstenů, je silná kuřačka a před 40 lety se provdala za Francouze, který se k nelibosti lidu nenaučil pořádně dánsky. Po abdikaci nizozemské královny v roce 2013 tvoří společne s britskou královnou Alžbětou II. poslední dvojku evropských královen.

Kodaň je město, které okouzlí. Město, kde pohádková atmosféra žije v přítomnosti honosných paláců (Amalienborg, Christiansborg, Rosenborg), malebných barevných domů Nového přístavu (Nyhavn)a staveb moderní architektury. Město, kde se dnes více jak stoletá Malá mořská víla leskne ve třypu letních paprsků a je denně obkopena zájezdy turistů. Někteří z nich jsou zklamáni její velikostí, asi čekali Sochu Svobody, ale mně se líbí. Město, které několikrát shořelo a znovu se zrodilo. Město, kde jsou barevné ptačí budky někdy doladěny postavičkami z lega. Město, kde domy šperkuje břečťan. Město, kde místo klasických pokladen jsou jakési budky na placení (kvůli krádežím). Město, plné zajímavých dopravních značek, kdy mnohé z nich jsou domalovány místními vtipálky. Město s dlouhatánskou nákupní třídou Strøget. Město, kde lidé platí nehorázné daně (začínají kolem 40%), ale nevadí jim to, neboť se jim to vrátí  oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Město s velice drahým systémem MHD (z letiště na hlavní nádraží Copenhagen C (což je vlastně Kopenhavn H), cca 15 minut, 36 DKK, jedna jízda busem 24 DKK). Město, které je během pravidelného červencového jazzového festivalu  přeměněno na pouliční jazzový klub světového formátu. Město, kde se luxusnímu obchodnímu domu říká Magasin du Nord  (místní londýnský Harrods). Město s roztomilou čtvrtí okrově zbravených baráčků s názvy zvířecích ulic (tygří, krokodýlí, delfíní…). Město s druhým nejstarším zábavním parkem (Tivoli, vstup cca 100 DKK. Nejstarší je v Dyrehavsbakken, zkráceně Bakken). Město, kde chtějí budovat sjezdovku na sloupech elektrárny. Město, kde jsou občas názvy v angličtině, aby turista nebyl úplně ztracen…ale já zde vděčím za znalost němčiny.

2 thoughts on “Kodaň

  1. Úžasné zážitky v překrásném severském městě, příjemně popsané přímo jako pozvánka na výlet, piš dál,
    ať tě cestování obohacuje a naplňuje,skvělé!!!

  2. Moc pěkné čtení, taky budu rád cestovat,ahojky a krásné dny na cestách po světě a zase o tom napiš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *